Belianske Tatry

Belianske Tatry jsou horské pásmo Východních Tater na severozápadě východního Slovenska. Od svých žulových sousedů se odlišují především vápencovým podložím, které jim dodává charakteristický ráz — ostré hřebeny, bílé skalní stěny a osobitou flóru. Rozloha pohoří je 64 km², takže jde o poměrně kompaktní, o to výraznější pásmo.

Nejvyšší horou Belianskych Tater je Havran s výškou 2 151,5 m n. m. Zajímavostí je, že tento vrchol není přístupný pro turisty — a to právě kvůli ochraně přírody. Belianske Tatry patří k přírodovědně nejcennějším a nejcitlivějším částem Tater, a proto je většina pohoří pro volný pohyb návštěvníků uzavřena, což pomáhá zachovat jejich jedinečnou flóru a faunu.

Pohoří se v minulosti označovalo mnoha jmény — od Belanských Alp přes Ždiarske Tatry až po německé Bélaer Kalkalpen či maďarské Bélai-havasok — což svědčí o jeho poloze na historickém pomezí kultur. Dnes tvoří malebné pozadí obce Ždiar a okolních osad, které si zachovaly svůj goralský charakter.

Belianske Tatry se dají obdivovat především z jejich úpatí, zpřístupněných stezek a vyhlídkových bodů v okolí Ždiaru. Pro návštěvníka to znamená, že i bez výstupu na uzavřené vrcholy si vychutná jejich působivé panorama. Ubytování přímo ve Ždiaru nebo v podtatranských obcích je ideálním zázemím pro poznávání této tišší, ale mimořádně půvabné strany Tater — v kombinaci s výlety do sousedních dolin a středisek.